Historie hedvábí

Něco málo z historie hedvábí:
  

Historie hedvábí je deset tisíc let stará. Legendy vypráví o tom, jak bylo poprvé utkáno. Jedna z nejznámějších je ta o císařovně Si Ling-š '(Xi Ling-shi). Jednoho dne, možná pět tisíc let tomu nazad, možná víc, seděla v zahradě pod morušovníkem. Byl horký letní den a popíjela čaj. Když tu najednou ji kokon spadl do čaje a spozorovala, že se za ním rozmotáva bílá hedvábná nit. Tisíce let později, v srdci jednoho z nejdynamičtěji se rozvíjejících metropol světa se tento jednoduchý proces zopakoval, ale tentokrát již bez císařovny, čaje a morušovníku.

V raném středověku se věřilo, že hedvábí pochází z ovčí vlny. Tento mýtus se však rozplynul po dobrodružné cestě italského obchodníka Marca Pola na Východ a invazi Mongolů do východní Evropy.

Jiná historka o původu hedvábí se váže k legendárnímu čínskému Žlutému císaři. Ten měl před asi 5000 lety se svým kmenem slavit vítězství nad jiným kmenem a tehdy sestoupila z nebe krásná a nesmrtelná bohyně bource morušového. V náručí držela svazek žlutého a svazek stříbrného hedvábí. Později Žlutý císař vlákna utkal do tkaniny, jakou ještě lidstvo nikdy nevidělo. Císařová manželka Lei-cu se postupně naučila velmi zručně vlákna z bource morušového získávat a tkát je v jemné látky.

Do 14. století př.n.l. byla produkce hedvábí jedním ze základních pilířů čínské ekonomiky. Hedvábné vlákno mělo široké použití. Vyráběla se z něj luxusní tkanina, bylo velice užitečné při výrobě hudebních nástrojů, uplatnilo se u luku jako tětiva nebo při rybaření zase jako vlasec. Z hedvábí se dokonce vyráběl dřevaprostý papír – první luxusní papír na světě vůbec.

Číňané využívali hedvábí mnoha způsoby. Určitým množstvím hedvábí například vypláceli státní úředníky. V rámci výměnného obchodu zase čínskí obchodníci získavali výměnou za hedvábí vzácné koření nebo drahokamy z jiných částí Asie a z Blízkého východu. A pro staré Řeky a Římany byla Čína „zemí hedvábí", tedy „Seres".

Kolem roku 200 př.n.l. došlo k masové migraci populace směrem k dnešnímu Korejskému poloostrovu. Někteří z migrantů si sebou vzali i tajemství výroby hedvábí, jenž pak pomalu „putovalo" napříč Asii. Trvalo 500 let než know-how výroby hedvábí dorazilo do Indie a šikovní Indové jej začali vyvážet do sousední Persie. Ani ne za 100 let výroba hedvábí přestala být jednou provždycky záhadou i pro Peršany, kteří zase k čínskému know-how přidali vlastní vzory a vlastní techniku.

Říká se, že bource morušového v 6. století z Číny do Konstantinopole propašovali v dutině bambusové hole dva perští mniši. Za pomoci asi 2000 perských tkalců se na konci 13. století začína s výrobou hedvábí také v Itálii. Výroba nejjemnější tkaniny na světe se pak rychle šířila Evropou, ale reputace giganta a kolébky hedvábí zůstala Číně. A 5000 let poté, co do císařovnina čaje upadl první bourec morušový je Čína dodnes největším světovým producentem hedvábí. 

  zdroj:czech.cri.cn